07 – Jak vyjednávat se 6. rychlostním stupněm? — Toyota Land Cruiser 200, 4,5 l, 2012 | pozorování | JÍZDA2
Prolog:
Jsem si jist, že 90 % lidí si místo benzínového koupí dieselové osobní auto jen proto, aby ušetřili. Jsem jedním z nich. Myslím, že většina lidí si neužívá dunění motoru, jemné svědění volantu a pedálů a zápach nafty na rukou po natankování prostě proto, že jsou srdcem traktoristé. Můj výběr tohoto Land Cruiseru byl tedy z 90 % založen na dvou faktorech – úsporách na daních a spotřebě v poměru k nezdanitelnému a plyn hltajícímu plynu.
Nezačínejte prosím svatou válku o tom, že 1VD-FTV není nejlepší motor od Toyoty z hlediska spolehlivosti a životnosti, že „dává na úvěr“, že jakmile se porouchá, přijdu o peníze na náklady na opravy atd. atd. Hlavně to nechci slyšet od majitelů Kruzaků na legendárních Uzetách (skuteční milionáři), kteří nikdy ani nepoužívali dieselové motory. Jen uz 10 let jezdim v autě na uzetách (naftový Kruzak jsem kupoval jako manželčino a rodinné auto) – trochu vím, o co tady jde. O existenci LPG vím i z první ruky, jelikož jsem kdysi měl benzínové auto se spotřebou 16-17 litrů, kam jsem si LPG sám namontoval.
Stručně řečeno, žádám vás, abyste se do těchto témat nepouštěli, protože o tom tato poznámka vůbec není.
Spotřeba paliva ve městě je založena na třech hlavních bodech:
1. Nezahřívejte motor, ale okamžitě se opatrně rozjeďte. Chápu, proč je zahřívání nutné. Vím, že mnoho lidí žije tam, kde je teplota -40 stupňů atd. atd. Mluvím jen o principu hospodárnosti.
2. Nehasan. Režim plyn-brzda-plyn-brzda spotřebu jednoznačně nesnižuje.
3. Nestůjte dlouho na volnoběhu na parkovišti, snažte se vyhnout dopravním zácpám.
A úspora na dálnici je podle mého osobního pozorování založena na následujících bodech:
1. Zákaz předjíždění. Každé předjetí značně kazí statistiky.
2. Jezděte konstantní rychlostí, ideálně kolem 100 km/h. Na 80 je to ještě ekonomičtější, ale to už je ještě nižší, než povolují pravidla silničního provozu a v moderním světě to bude vypadat směšně. Nehledě na to, že naprosto všechna auta z továrny jsou naladěna na nejekonomičtější pohyb rychlostí 90 km/h, protože to je maximální povolená rychlost na většině silnic po celém světě.
3. Jízda při minimálních otáčkách motoru. Zde rozhoduje nejvyšší převodový a redukční poměr.
4. Jízda na tempomat je nejlepší možností, protože kombinuje všechny tři předchozí body. Podle mých pozorování je spotřeba při jízdě stejnou konstantní rychlostí v „manuálním režimu“ nebo „za plavby“ vždy jiná – při jízdě je minimálně o 1 litr menší.
A právě na dálnici vidíme maximální výhodu konfigurace 1VD oproti 2UZ z hlediska spotřeby paliva – a to i díky přítomnosti 6. rychlostního stupně v automatické převodovce dieselové verze. Právě tento faktor je velmi významný, který sám o sobě zajišťuje až 25% úsporu paliva. Ano, auta s pětistupňovou převodovkou mají jiný, delší redukční převod (hlavní pár) atd., ale stejně to nepomáhá. Osobně jsem to pozoroval, protože jsem jezdil na Uzetech s 5-AT i 6-AT.
Ale něco se pokazilo na šestém rychlostním stupni.
Když jedu s rodinou, moje obvyklá rychlost je 105 km/h na tempomat. Kruzak jezdím jen s rodinou. Proč tak málo? Dá se takhle jezdit věčně? Ano, nestačí. Ale to jsou moje osobní přesvědčení. Sám jsem se rozhodl, že je to nejoptimálnější a nejbezpečnější rychlost pro naše silnice, když v mém autě jezdí moje děti. Navíc nemusíte neustále zpomalovat a následně zrychlovat poblíž kamer, kterých je rok od roku víc a víc. Když závodím na vlastním kole, mám už vlasy stažené. Dát šipku na Lexus? Žádný problém, pět sekund! Tedy, přesněji řečeno 15+ sekund. Jízda s rodinou je úplně jiný příběh. Pokud někdo říká, že jde o dvojí metr, budu souhlasit a nebudu se přít.
A teď to vypadá, že se všechny kousky sešly – jedu nejbezpečnější a nejekonomičtější rychlostí 105 km/h na tempomat, ale najednou si uvědomuji, že tady něco není úplně dokonalé.
Vypínám tempomat. Začínám sledovat tachometr a rychloměr. Cesta je na obzoru, zrychluji plynule jako vždy na 105 a vidím 1900 otáček. Zdá se, že je zde vše v pořádku, ale něco mě trápí. Začínám si vzpomínat, že motor v těchto otáčkách občas zní tišeji a má méně otáček. A pak si uvědomím, že auto celou cestu jede na 5. rychlostní stupeň. “To je fiasko, brácho” (c). Ekonomika je kaput!
Snaží se oklamat osud.
Zkoušejí možnost číslo dvě – donutit převodovku přeřadit na 6. rychlostní stupeň.
Přepnu do manuálního režimu „S“, dvakrát kliknu voličem nahoru, dokud se na přístrojové desce neobjeví drahocenná číslice „6“. Ale otáčkoměr se o to nestará a nadále visí na 1900 otáčkách za minutu.
Chápu, že Cruiser nemá plnohodnotnou tiptronic a nemůžu donutit převodovku přepnout na převod, který potřebuji – mohu nastavit pouze horní rozsah, což tento problém nijak neřeší.
OK. Pokus číslo tři.
Přepínám zpět na tempomat. Pokračuji v pozorování.
Po zabrzdění (do někoho jsem narazil) zrychluji pákou, ne pedálem. Nic se nemění – po dosažení stanovených 105 km/h zamrzne i otáčkoměr při 1900 ot./min.
Zrychluji na tempomat pedálem – stejný příběh.
Experimentálně získám požadovaný výsledek.
Nejprve zkouším zrychlit na 105 v normálním režimu, pak ještě trochu přidám (na 108-110 km/h) a uvolním plyn, dojezd na 105, kde opět přibírám, abych udržoval nastavenou rychlost.
Trik fungoval. Při rozjezdu ze 108 na 105 km/h přeskočí převodovka na 6. rychlostní stupeň a otáčkoměr okamžitě klesne na 1500 ot./min. Zvuk motoru náhle utichne. Auto přitom dál namotává kilometry při 1500 otáčkách za minutu, dokud nezačne malé stoupání, nebo dokud nebudete muset někoho předjíždět. Tady je ta drahocenná situace, ve které moji dva soudruzi dokázali na dálnici utratit úžasných 8 litrů nafty na sto. To je úplně jiná věc. Můj dosavadní rekord byl 8,9 litru (prázdná noční dálnice na tempomat) a v běžném denním režimu v provozu cca 10.
Zopakuji experiment s tempomatem.
Pohybuji se na svých 105 km/h při 1900 ot./min. Dávám trochu plynu – úplně stejně do 108-110 km/h a úplně pustím plynový pedál. Vůz setrvačností na tempomatu 105, ale zároveň skočí na 6. rychlostní stupeň a pokračuje v pohybu rychlostí 1500 ot./min. Což jsme potřebovali dokázat.
A teď mám dvě otázky pro naši komunitu:
1. Je škodlivé neustále jet 105 km/h na 6. rychlostní stupeň při 1500 ot./min?
Sama automatická převodovka totiž při akceleraci zůstává na 5. převodovém stupni standardně v 1900 ot./min. Auto je vyložené a bez přívěsu. Kola jsou v továrních parametrech, nativní silniční kola ATeshka. Teoreticky si myslím, že to není na škodu, jelikož samotný stroj by takovou rychlost jednoduchými manipulacemi neudržel. Ale možná má někdo z vás jinou zkušenost nebo argument.
2. Jak se domluvit na 6. rychlostním stupni, abyste zůstali na 105 km/h?
Aby se vždy sám zapnul, ať už v režimu ručního ovládání nebo na tempomat.
Jen skoro vůbec nejezdím po dálnicích, které se táhnou až k horizontu. Cesta je místy kopcovitá a provoz je neustále. To znamená, že vždy bude pravidelný přechod na 5. a níže. Jak tedy mohu přesvědčit 6. rychlostní stupeň, aby se po těchto nuancích sám vrátil? Neustálé sledování otáčkoměru a neustálé vytáčení až na 110 a pak návrat na 105 je psychicky únavné na dlouhých cestách, kdy jedete několik hodin v kuse. A rozdíl 400 otáček je na meziměstských trasách 1000 km dost znát – to je hodně. Má někdo podobné zkušenosti nebo myšlenky?