Povinnosti manžela a manželky – Rodina – Pro duši – Články – Škola radosti

Zamysleme se nad povinnostmi manžela a manželky, neboť jejich věrné plnění je nezbytnou podmínkou rodinného štěstí, stejně jako jejich porušení nevyhnutelně povede k narušení našeho štěstí a nesčetným zármutkům.

„Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jako jsem já miloval vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“ (Jan 13:34-35).

Manžel a manželka se musí, dbát Božího zákona, silně a neochvějně milovat, snášet nedostatky toho druhého s trpělivostí a shovívavostí, být k sobě upřímní a pilní v péči o domácnost, nedotknutelně zachovávat manželskou věrnost, čistotu a cudnost a jednomyslně pečovat o dosažení konečného cíle pozemské existence.

OBECNÉ POVINNOSTI MANŽELA A MANŽELKY

1. Láska

První povinností v manželském svazku je stálá a silná vzájemná láska. Tato láska, založená na lásce k Bohu, je zdrojem všech manželských ctností: manželé, kteří živí vzájemnou lásku, ochotně a snadno plní i další povinnosti vůči sobě navzájem, neboť podle slova apoštola… „láska je naplněním zákona“ (Řím. 13:10) a „úplnost dokonalosti“ (Kol 3).

Láska je zdrojem vzájemného míru a štěstí; zmírňuje všechny těžkosti, zármutky a nemoci manželského stavu; povznáší dary štěstí a činí snesitelnými potřeby chudoby. S přítomností upřímné lásky manželů se usnadňuje i práce na výchově dětí pod její ochranou. A kde není láska, tam, i při viditelném štěstí, uprostřed hojnosti a spokojenosti, nevysychá zdroj vnitřních starostí, nepokojů, zármutku a slz.

Jaký je jazyk lásky?

Co v člověku vypovídá o jeho lásce a jaké jsou obrazy jejího projevu?

Láska, její charakter, kvalita a síla se mohou projevovat různými způsoby; její rozsah je velmi široký, od láskyplného pohledu až po sebeobětování.

V čem a jak se projevuje láska člověka:
✦ rodičům, příbuzným?
✦ ostatním lidem?
✦ k okolnímu světu?
✦ k Bohu?

Existuje mnoho různých způsobů, jak vyjádřit lásku.

1) Projevuje se pohledem, výrazem očí, úzkou a uctivou pozorností k objektu lásky.

2) Prostřednictvím vztahů, které kolísají mezi láskou a nenávistí.

Vztahy obecně jsou základem lidského života a mohou být pozitivní nebo negativní, morální nebo nemorální povahy;

– vztahy opravdové lásky, které se shodují s vlastnostmi lásky popsanými apoštolem Pavlem v hymnu lásky (1 Kor 13–4);

– když jsou vztahy mezi lidmi dobrotivé, vyzařují z nich laskavost;

— naopak, s lidmi, kteří mají zlomyslnou povahu vztahu, vyzařuje duch nepřátelství a zlomyslnosti.

3) Prostřednictvím verbální komunikace, který je vždy rozmanitý stylem, tónem, charakterem i obsahem.

– Když milenci komunikují, vrkají něžně a láskyplně jako dvě holubice; zpravidla neříkají nic zbytečného, hrubého, sžíravého, urážlivého nebo ponižujícího. Nedokazují si vlastní pravdu, neprosazují se, ale naopak se popírají, jsouc v naslouchání druhému a plnění jeho přání, žádostí a potřeb.

4) Prostřednictvím společného trávení času, oddaný objektu lásky; jehož kvalita závisí na povaze jejich vztahu.

5) Účastí na potřebách jiné osoby a poskytováním potřebné podpory a pomoci (morální, psychologické, materiální nebo fyzické).

6) Tím, že člověka potěšíte projevy pozornosti, přiměřenými povzbudivými komplimenty, dárky a příjemnými překvapeními.

7) Prostřednictvím fyzického dotyku, podání ruky, pohlazení, objetí, cudného polibku.

2. Trpělivost

Aby vzájemná láska byla pevná a nezlomná, musí manželé snášet nedostatky toho druhého s trpělivostí a shovívavostí. Trpělivost přikazuje sám Pán: „Svou trpělivostí získáte své duše“ (Lukáš 21:19). „Láska dlouho trpí. “ (1 Kor 13) „…kdo vytrvá až do konce, bude spasen“ (Matouš 10:22).

3. Upřímnost a důvěra

Aby si manželé udrželi vzájemnou lásku, musí být k sobě navzájem otevření a důvěřovat si.

Nedůvěra, doprovázená tajnůstkářstvím, je obvykle zdrojem podezření a živí neshody.

4. Péče o pohodu domova

Společnou povinností manžela a manželky je starat se o blaho svého domova a blaho všech členů rodiny.

Pilnost a tvrdá práce vytvářejí a posilují blahobyt domova, ale nedbalost a lenost ho narušují a ničí.

Manžel i manželka musí tvrdě pracovat pro dobro rodiny. V tomto životě Bůh ustanovil každého člověka, aby pracoval a vydělával si na chléb prací vlastních rukou. v potu tvé tváře (Gn 3). „Kdo nechce pracovat, ať ani nejí.“ (2. Tes 3).

Bůh žehná těm, kteří:
✦ buďte vždy uctiví před Ním,
✦ žijte s mírou a tvrdě pracujte;
✦ moudře využívat požehnání života jako dary od Boha;
✦ nepřivlastňujte si, co patří jiným, a neplýtvejte tím, co patří jim;
✦ každému daru je přiděleno jeho použití podle potřeby a k Boží slávě;
✦ vždy a za všechno děkujte nebeskému Dárci.

V rukou takových je i málo lepší než velké bohatství. „Lepší je málo s bázní před Hospodinem než velký poklad a s ním trápení.“ (Přísloví 15:16).

5. Manželská věrnost

Zvláštní a nepostradatelnou povinností manžela a manželky je být k sobě navzájem citliví, poddajní a zachovávat manželskou věrnost.

Je důležité pamatovat na Boží přikázání: „…a ti dva se stanou jedním tělem…“ (Matouš 19:5). Podle Božího zákona, jak učí apoštol: „Manželka nemá moc nad svým tělem, ale muž; a podobně ani muž nemá moc nad svým tělem, ale žena.“ (1 Kor 7).

6. Manželská čistota

Manželé musí pamatovat na posvátnost svého svazku a zachovávat manželskou čistotu a cudnost; musí se střežit, jak říká apoštol, „…aby vás Satan nepokoušel pro vaši nezkrotnost“ (1 Kor 7), chovat se zdrženlivě a svatostně, jak se sluší na křesťanské manžele/manželky.

A nevinné radosti manželství musí být podřízeny vyšším cílům a někdy, slovy apoštola, „…ti, kdo mají manželky, by měli být, jako by žádné neměli…“ (1 Kor 7), zejména během postů a svátků. A obecně – nebýt otroky těla, ale žít v Duchu: „Bůh nás nepovolal k nečistotě, ale ke svatosti.“ (1. Tes 4).

7. Hlavní povinnost

Hlavní povinností zbožných manželů v tomto životě je stejná jako povinnost každého křesťana, a to příprava na věčný život skrze víru a zachovávání Božích přikázání.

Manželské vzájemné vztahy by nejen neměly bránit dosažení spásy, ale naopak usnadňovat a napomáhat cestě do nebeské vlasti.

Podmínky pro nalezení skutečného štěstí

Manželé dosáhnou opravdového štěstí, pokud se budou navzájem milovat a zároveň ze všeho nejvíce milovat Boha jako všedobrého Otce; budou se snažit ve všem jednat podle Jeho přikázání; budou přijímat všechny dary s úctou a vděčností k Němu; budou se k Němu utíkat ve všech potřebách a budou v Něho důvěřovat ve všech zármutcích a neštěstích.

MANŽEL – ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

✦ Člověk je obrazem a slávou Boží (1 Kor 11).

✦ Člověk byl stvořen k Boží slávě (Gn 1–28).

✦ Hlavou každého muže je Kristus (1 Kor 11).

POVINNOSTI MANŽELA

1. Manžel je hlavou manželky

Sám Bůh přidělil toto prvenství manželovi a dal mu v samotné lidské přirozenosti nadřazené schopnosti.

Bůh tuto výsadu také potvrdil zvláštním zákonem, když vynesl soud nad prvostvořenou ženou: „…a budeš toužit po svém manželovi a on bude nad tebou panovat.“ (Gn 3).

Manžel musí chránit, vést a ovládat svou ženu jako slabou nádobu, bytost slabší než on sám.

Ale tato nadvláda a hlava manžela nad manželkou vůbec není despocie a násilí, které někdy žena od svého manžela trpí; křesťanský manžel by měl být takovou hlavou své ženy, jako je Kristus ve vztahu ke své církvi. Miloval svou církev tak velice, že se za ni obětoval.

Manžel musí být připraven obětovat svůj život pro lásku ke své ženě a dětem.

Manžel je hlavou rodiny, protože je obrazem Krista, a jeho žena a děti v něm mohou vidět tento obraz, tedy obraz bezmezné lásky, oddané lásky, nesobecké lásky, lásky, která je připravena udělat cokoli, aby svou rodinu zachránila, ochránila, vyživila, utěšila, potěšila a vzdělávala.

Pokud člověk není obrazem Krista v jeho podobě s Bohem, pak mu nikdo nedluží žádnou úctu, žádnou bázeň ani poslušnost.

Manžel si musí zachovat výsady, které mu náleží jako hlavě rodiny a řídí její členy.

V péči o rodinu a jejím blahu je manžel obzvláště zodpovědný za ty činnosti a práci, které vyžadují velkou sílu, fyzickou i morální.

Manžel jako hlava své ženy ji musí moudře vést ve všech životních okolnostech, které vyžadují jeho pomoc: s křesťanskou mírností si všímat a napravovat její nedostatky a moudře se starat o její potřeby.

2. Manžel by se měl starat o svou ženu.

„Tak jsou povinni i muži milovat své ženy jako svá vlastní těla: kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe. Nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo, ale živí ho a opatruje ho, jako Pán církev.“ (Ef 5–28).

Péče o partnera/partnerku zahrnuje i další související činnosti – pozornost, zodpovědnost, sebeobětování.

Manželka je slabší než její manžel – a její slabost mu slouží jako motivace k tomu, aby jí pomáhal, podporoval ji a chránil ji; zneužívat tuto slabost jako záminku k jakémukoli útlaku manželky je pro něj nemyslitelné. Moudře se snaží uspokojit všechny potřeby a požadavky manželky – fyzické i morální. Všechno, i ty nejmenší nedostatky manželky, mu slouží jako předmět zájmu, nejsilnější péče a sebeobětování.

3. Manžel musí respektovat svou ženu.

Manžel je hlavou ženy, ale musí se svou ženou zacházet s úctou a důstojností, a ne jako s otrokyní. Manžel je povolán, aby své ženě poskytoval vše, co potřebuje. náležitá laskavost (1 Kor 7). „Žijte se svými ženami rozumně a prokazujte jim úctu jako slabší nádobě, neboť jste spoludědici milosti života…“ (1. Petra 3:7).

Jako hlava rodiny by měl manžel, pokud možno, tolerovat a napravovat chyby, kterých se jeho žena může dopustit.

4. Manžel by se měl starat o zlepšení a pohodě domu

Povinností manžela jako hlavy rodiny je dbát na pořádek ve všech částech rodinného společenství; mít na paměti nejen jeho současný stav, ale jak se na křesťana sluší, i moudře se starat o budoucnost.

Farmář na podzim zasévá semena do země, aby získal úrodu na následující léto. Stejně tak starostlivý otec rodiny: čeho chce dosáhnout v budoucnosti, začíná v přítomnosti.

Nedbalost a bezstarostnost by měly být otci rodiny zcela cizí: a zákon Boží přikazuje každému člověku, aby si vydělával na chléb prací, a otec rodiny je povinen starat se nejen o sebe, ale i o svou rodinu. Apoštol takto kárá nedbalé: „Jestliže se někdo nestará o své vlastní, a zvláště o svou rodinu, zřekl se víry a je horší než nevěřící.“ (1. Timoteovi 5:8).

5. Manžel by se měl starat o duchovní spáse všech členů rodiny

Manžel jako hlava rodiny musí s křesťanskou láskou a rozvážností dbát nejen o pozemské blaho domova, ale zejména o duchovní spásu všech členů rodiny.

Proto je povinen vést je k zbožnosti jak slovem, tak i příkladem života a sám se ukazovat jako příklad křesťanských ctností.

Apoštol Timoteus píše, že biskup musí být: vždy střízlivý, cudný, rozvážný, zdrženlivý, chovat se důstojně, být pohostinný, ne chamtivý, být dobrou hlavou své rodiny, udržovat své děti v poslušnosti a náležité úctě k sobě samému (1 Tim. 3:3-4) To jsou vlastnosti ideálního manžela – kněze domácí církve.

6. Manžel by se měl moudře radit se svou ženou.

Manžel musí pamatovat, že žena je podle Božího ustanovení jeho pomocnicí. Proto ho povinnost ve všech důležitých rodinných podnicích a záležitostech vede k tomu, aby se s ní radil, a to jak proto, aby od ní získal pomoc při posouzení záležitosti, tak aby jí prokázal náležitou úctu a skrze to zachoval k ní správný postoj a udržoval vzájemnou shodu a lásku.

Manžel musí s pozorností a úctou naslouchat a přijímat rady své ženy. V případě, že hlas ženy nemůže být akceptován, nesmí manžel odmítnout své ženě slušnou pozornost, aby ji neurazil a tím neporušil její práva.

MANŽELKA – ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

✦ Žena je slávou svého muže (1 Kor 11).

✦ Manželka byla stvořena pro manžela (1 Kor 11–8).

✦ Hlavou ženy je její muž (1 Kor 11).

POVINNOSTI MANŽELKY

1. Manželka by měla respektovat svého manžela.

Manželka musí vždy prokazovat svému manželovi upřímnou úctu jako hlavě rodiny. Bůh jí tuto povinnost vštípil zákonem přírody, když ji stvořil slabší ve srovnání s jejím manželem a ustanovil ji, aby mu byla pomocnicí. Boží nařízení k tomu manželku také zavazuje: „…manžel je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou církve…“ (Ef 5).

I když žena někdy předčí svého manžela v přirozených nebo mravních vlastnostech, vzdělání a zkušenostech, ani v takovém případě nemá právo překročit meze stanovené Božím zákonem, ale musí vždy posvátně uchovávat ve své duši a v praxi projevovat slušnou úctu ke svému manželovi.

Svatý Hippolyt Římský k tomuto tématu napsal: „Převyšuje-li žena svého manžela ve vědomostech, pak ať neustále myslí na Boha. Převyšuje-li všechny muže ve vědomostech, pak ať to nikomu nedává pocítit, ale ať slouží svému manželovi a Pánu s ještě větší horlivostí, stará se o chudé, jako by byli její vlastní, stará se o obětní dary a vyhýbá se marnivosti a prázdnotě světa.“

2. Manželka musí poslouchat svého manžela.

Manželka musí ve všem svém jednání projevovat podřízenost svému manželovi jako hlavě a pánovi domu.

Apoštol poučuje: „Jako se církev podřizuje Kristu, tak se i ženy podřizují svým mužům ve všem.“ (Ef 5); „Manželky, podřizujte se svým mužům, jak se sluší v Pánu.“ (Kol 3); „Ženě však nedovoluji učit ani vládnout nad mužem, ale mlčet.“ (1. Timoteovi 2:12).

Svatý Teofan Poustevník napsal: „Manželka musí ve všem poslouchat svého manžela, ve všech ohledech přizpůsobovat svou povahu jeho povaze a být mu zcela oddaná, aby ani skutkem, ani myšlenkou neplánovala nic bez jeho vůle; věrně plnit všechny jeho rozkazy, rady a příkazy a nepřipouštět si myšlenku, že by se někdy do něčeho vměšovala sama, obecně v ničem nechtěla ani neprojevovala vůdcovství.“

Proč by měla manželka poslouchat svého manžela?

Zaprvé to souvisí s tím, že Adam (muž) byl stvořen jako první a poté Eva (žena) jako jeho asistentka (Gn 2–7).

Za druhé, to souvisí i s tím, že to byla manželka, která svého manžela svedla k pokušení hříchu.

3. Manželka by měla pomáhat svému manželovi.

Manželka, jako věrná pomocnice svého manžela, by se měla ve všech případech rodinného života snažit poskytovat svému manželovi pomoc a pečovat o společné dobro rodiny.

Jako upřímná přítelkyně by se měla snažit uklidnit a utěšit svého manžela, obtíženého tvrdou prací, všemi možnými opatřeními rozvážné rozvážnosti a lásky.

4. Úklid domácnosti, udržování domácích ohňů v plamenech

V tomto případě manželka dokonce převyšuje manžela v odpovědnosti, protože manžel je zodpovědný za blaho rodiny a manželka je zodpovědná za udržování pořádku v rodinném životě a domácích záležitostech.

Manželka musí s rozvahou chránit to, co její manžel získal svou prací, starat se nejen o děti, ale i o domácnost, odstraňovat vše, co rodině škodí, a pokud možno vše uvést do nejlepšího řádu a blaha.

Svatá mučednice carevna Alexandra Fjodorovna napsala: „Věrná manželka nemusí být básníkovým snem, ani krásným obrazem, ani pomíjivým výtvorem, kterého je děsivé se dotknout, ale musí být zdravou, silnou, pracovitou ženou, schopnou plnit rodinné povinnosti a vyznačující se krásou, kterou duši dává vysoký a ušlechtilý cíl.“

5. Narození dětí

Za zmínku stojí zejména taková přirozená povinnost manželky, daná jí Bohem, jako je plození dětí.

Porod dítěte je schopnost daná pouze ženě, a proto na ni klade zvláštní odpovědnost.

Zacházet s otázkou početí a plození dětí s úctou je jednou z nejdůležitějších povinností manželky (a manželů obecně).

O neplodnosti

Ve starověkém světě byla neschopnost mít děti považována za Boží kletbu pro rodinu za její hříchy a společnost s takovými manželi zacházela jako s lidmi potrestanými Božím soudem.

Pravoslavná církev na základě Písma svatého dává k tomuto problému vlastní vysvětlení.

Na jedné straně může být neplodnost skutečně trestem za určité hříchy spáchané manželi.

Neplodnost může být také zkouškou pro rodinu, zkouškou jejich víry a lásky k sobě navzájem i k Bohu. Dočasná neplodnost byla zkouškou pouze pro Jáchyma a Annu, Zachariáše a Alžbětu, zkouškou jejich víry v Boží milosrdenství a přípravou na narození Matky Boží a velkého Božího proroka.

6. Rodiče vychovávající děti

Při výchově dětí musí hrát důležitou roli oba, manžel i manželka, ale v některých případech nese manželka větší břemeno a odpovědnost, protože je matkou.

Starec Paisio Svyatogorec si všímá zvláštní role matky ve výchově dětí a říká: „Matka dosahuje větší lásky a oběti než otec, protože otci není dáno tolik příznivých příležitostí k obětování sebe sama. Matka s dětmi trpí, stará se o ně více než otec, ale zároveň se od dětí „dobíjí“, dává jim celou sebe. A otec s dětmi netrpí tolik jako matka, ale „nedobíjí“ se od nich, proto jeho láska není tak velká jako láska matky.“

7. Manželka by se měla starat o údržbu a povznesení duch zbožnosti a dobrých mravů ve všech členech domácí církve

V první řadě musí ukazovat dobrý osobní příklad. Být cudná, čistá, bohabojná, skromná (1 Petr 3-2), zbožná a ctnostná (Přísl 4); pečovat o krásu svého ducha – mírnost a pokoru (31 Petr 1).

MANŽELCE JE ZAKÁZÁNO:

Hledání autority nad manželem (1. Tim. 2:12).
Uč svého manžela (1 Tim 2-11).
Být svárlivý (Přísl. 21:9).
Být pošetilý (Přísl. 14:1)

„Moc ženy nad jejím manželem je urážkou Boha,“ řekl svatý Paisios Athonský.

Křesťanství vždy učilo, že vztah mezi manžely by měl být budován k obrazu lásky, která existuje mezi Pánem Ježíšem Kristem a Jeho církví, a v přítomnosti dětí, jako trojjediné spojení Boží lásky Osob Nejsvětější Trojice.

Je-li manžel kdykoli připraven dát život za svou ženu a žena trpět za svého manžela, je-li mezi nimi opravdová láska, věrnost a modlitební spojení s Bohem, pak se z nich zrodí to, co apoštol Pavel nazýval: dva jedno tělo (Ef 5).