Návrh letní chaty, uspořádání rybníka s vlastními rukama: Nápady a inspirace v časopise Fair of Masters

Dlouho jsem svému publiku slíbil, že povím o krajinném projektu na uspořádání rybníka s alpským skluzavkou na osobním pozemku. Což se nám před téměř 13 lety úsilím celé rodiny podařilo.

Snem mé maminky bylo vytvořit na zahradě nevšední relaxační koutek, což mě naprosto překvapilo. Ale jsem pro jakýkoli povyk kromě hladovky. Proto jsem její nápad nadšeně podpořil. Moje matka studovala teorii několik let, než se se mnou podělila o své plány. Zvládla spoustu odborné literatury o alpských a vodních rostlinách, o složení a materiálech pro jezírko.

Po vybavení zděděného domu vyvstala otázka úklidu na dvoře.

Na první fotografii je pro rybník zvolená lokalita „Před“ opuštěný přilehlý prostor staré garáže, vlevo betonová střecha sklepa, předchozí majitelé betonem nešetřili. Na tomto kopci tedy přirozeně nic neroste, jen se ukládá nepotřebné haraburdí. Z hlediska umístění se jedná vlastně o střed dvora po postavení domu tento kout končil naproti vchodu. A chtě nechtě by jeden pohled narazil na hromady odpadků.

První věc, kterou jsme udělali po vyčištění oblasti od starých trosek, bylo vyvrácení vysušených stromů. Začali jsme pracovat přímo na projektu. Zazdili boční dveře, které už dlouho nepoužívali a dále neplánovali. Cesta z něj vedla na místo jámy pro rybník a v zásadě nebyla potřeba tato dvířka. Ale nechali jsme okno pro přirozené světlo uvnitř garáže. Pokládání cihel bylo první ze série nových dovedností, které jsem během tohoto projektu získal.

Rozhodli se vyzdobit garáž deskovým kamenem. Těží se zde v Rostovské oblasti a tehdy bylo relativně levné. Byla to moje první zkušenost s prací s kamenem a stala se další v mé sbírce nových dovedností.

Nejprve jsem na vodorovné rovině vybral kameny tak, aby odpovídaly jejich tvaru, a teprve poté je připevnil maltou ke zdi. Dlaždice jsem pokládal na lepidlo na dlaždice na malé ploše za den, aby lepidlo mělo čas zatuhnout. Lepší je použít lepidlo na bazény, je samozřejmě dražší, ale pevnější. Za 12 let používání upadlo pár kamenů na konci, je čas to obnovit.

Na betonové střeše sklepa bylo rozhodnuto vybudovat terasu – gril.

Pamatujete si, že jde o rodinný projekt a zapojili jsme všechny, kteří chtěli pracovat.

Synovec vylil základy a položil opěrné zdi ze starých cihel.

V opěrné zdi byly ponechány malé výklenky pro rostliny. Později do nich zasadili skalník, nenáročnou rostlinu, která je odolná vůči suchu.

Můžete mít otázku:

K čemu slouží opěrné zdi?

1. Rámují grilovací prostor.

2. Skrývají hospodářský dvůr před zraky.

3. Spodní opěrná zeď je základem pro skluzavku.

Táta mezitím vložil do zbylého otvoru od dveří okno. Pro harmonii bylo druhé falešné okno vyrobeno ze sololitu. Ozdobili jsme je samolepicí fólií z barevného skla. V jednom okně nalepili fólii na sklo a ve druhém ji nalepili přímo na sklo. Film navíc zůstal nezměněn po dobu 12 let.

Pro navození atmosféry středověkého hradu byly do oken přidány kroucené kované mříže, které se nacházely právě v té hromadě harampádí.

Okna ve formě oblouku jsem obložil šedým umělým kamenem, který zbyl ze stavby domu. Do prostoru mezi oknem a obloukem jsem přidal improvizovanou mozaiku se zrcadly. Mozaika podle mé představy pokračovala ve vzoru vitráže na skle.

Synovec vykopal základy pro jezírko ve třech patrech a hodil zeminu do rohu proti garáži a opěrné zdi. Právě tam bude podle našeho plánu pramen potoka, tzn. nejvyšší bod alpského splazu. Mimochodem, všimli jste si jiného využití lokality na jihu? Bazén pro děti se na slunci okamžitě zahřeje!

Nakonec jsem vyrovnal tvar jezírka, uhladil okraje a prohloubil patra. Prohlubeň na dně je určena pro vodní rostliny jako jsou lekníny, její maximální hloubka je 80 cm. Vrstvy jsou určeny pro ostatní vodní rostliny, kterým vyhovuje pouze stát s kořeny ve vodě. Jako je Calamus, Water Iris atd.

Aby zhutnila půdu, máma jámu zalévá.

Táta film pokryl bikrostem, aby ho chránil před kořeny okolních rostlin. Jedná se o střešní materiál, který se prodává v rolích v železářství.

Dodatečně jsme ho překryli penofolem, abychom při údržbě jezírka mohli šlápnout bez obav, že gumu protrhneme, pokud by tam nějaké kořeny trčely.

Původní verze používala černý film. Rozložili jsme film a trochu mu chyběla šířka.

Maminka připájela chybějící hrany žehličkou, má v tom bohaté zkušenosti. Již mnoho let žehlím filmový potah na skleník.

Okraje jsme dočasně přimáčkli a přebytek odřízli.

Po pár letech jsme butyl konečně překryli gumovou membránou, protože Film trval několik sezón a stal se opotřebovaným. Pod fólií však nebylo zjištěno žádné poškození. I když někteří soudruzi, kteří vůbec nejsou soudruhy, vyhrožovali, že myši a krysy všechno prokoušou.

Náhodně jsem vytvořil koryto potoka v kaskádách z garáže. Koryto řeky je po mnoho let pokryto fólií a je jednoduše vyplněno oblázky. Velké kameny jsou pokládány ručně jako terasy, které vytvářejí krásný zvuk, když voda padá. Na základnu skluzavky jsme umístili trubku. Do ní je vložena měkká hadice pro sběr vody. Potok bere vodu z jezírka pomocí elektrického fontánového čerpadla a voda teče samospádem korytem s příjemným šuměním.

Táta koupil říční oblázky v továrně, kde odlévali podlahové desky.

Někdy, velmi výjimečně, se tam přiveze místo drceného kamene.

Nyní se již prodává v krajinářských obchodech.

Zkoušel jsem různé způsoby připevnění oblázků na břehy. K pletivu jsem to přilepil lepidlem na obklady a k pletivu jsem to přilepil silikonem. Síťka se bohužel velmi rychle kazí.

Nejlepší možností je nalepit jej přímo na kryt jezírka průhledným silikonem.

Kameny pro alpskou skluzavku jsou obecně „tým Sovětského svazu“

Sbírali je všude, kde je našli. Na rybářské výpravě jsme nemohli projít kolem velké skály, která tak lákavě ležela na kraji silnice. Ve stepi jsme při lovu na houby občas našli velký pískovec. A stal se naší trofejí. Na břehu Tsimljanského moře je mnoho krásných pískovců.

Maminka sbírala potřebné alpinky už několik let dopředu. Zasadil jsem je podle všech zákonů krajinářské vědy. Aby velké rostliny neblokovaly malé.

Opravdu krásné se stalo následující jaro, kdy rostliny začaly růst a kvést.

Maminka předem nakoupila i vhodné vodní rostliny: lekníny, vodní hyacint. A ten žlutý

Její otec pro ni sehnal prasátko. Ponořil jsem se pro ni do nějaké vody. Jakých výkonů jsou muži schopni kvůli své milované ženě navzdory svému věku.

Jak dlouho jsme tomuto projektu věnovali, je vidět z čísel na fotografii, technicky 2 měsíce, ale samozřejmě ne každý den.

Tato práce je nejen rozsáhlá z hlediska mzdových nákladů, ale také není levná z hlediska materiálů.

Ale už tolik let nás tyto hromady odpadků bolí v očích. ale už mnoho let si užíváme estetického vzhledu našeho dvora. A ano, stálo to za to. Naproti ve stínu pod stromy máme velkou houpačku a vsedě na ní při chvílích odpočinku obdivujeme svůj výtvor.

Je třeba si ale také uvědomit, že jde o kout živé přírody a vyžaduje neméně péče než trávník a pravděpodobně mnohem více.

Proto při rozhodování o vybudování takové konstrukce musíte být připraveni se o ni starat každý den.

Nezbytné jsou rostliny pokrývající hladinu jezírka, voda pak nekvete, pod listy leknínů je chladno a nerostou zelené řasy. Pulci se živí bahnem, zbytky se usazují na dně.

Mimochodem, v naší nádrži byli za ta léta nejrůznější obyvatelé. Jako první dorazily žáby a za nimi vodní had, který si chtěl pochutnat na pulcích.

Pak jsme dostali želvu rudouchou. Žila s námi několik let, ale její touha cestovat byla neodolatelná. Tortilla se tvrdošíjně plazila k velké vodní ploše a neomylně volila směr. Několikrát uprchlíka vrátili sousedé. Nakonec jsme ji dostali k rybníku a vypustili.

V našem rybníku byly také ryby, ale byli to obyčejní kapři, přivezeni z výlovu. Bohužel nedokázali přežít zimu. Lín zlatý však v jezírku přezimoval a dokonce se vzpamatoval. Začal okusovat rostliny, proto upadl v nemilost a chytil se na udici.

V zimě vodu z vodojemu nevypouštíme, dáváme do nich lahve s malým množstvím písku, ty plavou a berou na sebe zátěž od ledu vytlačujícího břehy. Rostliny schováme do hluboké studny s vodou nebo do sklepa ve velkém vědru.

Každé jaro odčerpáváme vodu, čistíme stěny od řas a postupně naléváme vodu do pater, aby se voda prohřála a rostliny začaly růst. Žáby se stále třou. A na jaře si užíváme jejich trylky. Vývoj žabích vajec sledujeme s opravdovým zájmem. V chladných dnech se trápíme, aby se z toho vylíhli pulci. Přeskakujeme, když malé žabky opouštějí rybník a poskakují po trávě. Skáčeme s nimi, abychom je náhodou nerozdrtili.

A dokonce i kachňata, která jim kdysi utekla z kotce, ocenila náš rybník.

Naši sousedé, inspirováni naším příkladem, si postavili menší rybník, můj bratr postavil ještě menší a moje sestřenice si vystačila s jezírkem o velikosti vany na své dači.

Tato fotografie ukazuje rybník sousedů.

Těžko odpovídám, kolik virtuálních lidí jsme nakazili touhou postavit jezírko.

Následující léto, po dokončení projektu, jsme se náhodou na stránkách pořadu Dachny Otvet dozvěděli o soutěži NTV „Udělej si sám rybník“. Rozhodli jsme se zúčastnit a zveřejnili jsme několik fotografií rybníka s popisem.

Doufali jsme alespoň v cenu diváků, ale mezi ostatními účastníky byla taková manipulace s hlasy, že jsme byli zklamaní a zoufalí. A najednou přišlo rozhodnutí poroty jako blesk z čistého nebe! Podle jejich názoru byl náš rybník v této soutěži nejlepší! Byla to studnice emocí!

Cenou byla fontána a butylkaučuková krytina, což bylo příjemné překvapení.

Uhádli jste, jaká to bude pohádka – Odebírejte, ať vám neuteče.

Byla bych vděčná za like a hvězdičku.

Podělte se o své dojmy. Jak se vám společný výsledek líbí?