Literární deníky /

Sklon k astenickému stavu se zde snoubí s neustálým bolestivým charakterovým konfliktem – mezi zranitelnou, citlivou pýchou a přehnaným pocitem vlastní bezcennosti a méněcennosti.

Tento zvýšený pocit nedostatečnosti a zranitelnosti existuje
v sobě jako slabost a podrážděnost a jsou v podstatě psychicky komplikovanou slabostí a podrážděností.

Astenici (v úzkém slova smyslu) trpí mnohem více tímto charakterovým duševním konfliktem než podrážděnou slabostí s vegetativními poruchami. Jsou duchovně bohatší, složitější, jemnější než neurastenici. Pocit jaksi méněcennosti je přitahuje
do tichého zákoutí života, ale dotykovost a zraněná hrdost skrytá v tomto pocitu o sobě dávají vědět a pocit vlastního selhání je pak ještě akutnější.

Pocit nedostatečnosti se projevuje stydlivostí (touha schovat se za zdí před těžkostmi života), nerozhodností, bázlivostí, plachostí, zbabělostí a svědomitostí.

Zranitelnost asteniků se odráží i v jejich vysoké, živé vnímavosti: často omdlévají při pohledu na krev, smrt zvířete pod autem atd. a pak si tyto obrazy vybavují se strachem a výrazovou jasností. Hrubé slovo od manželky může astenikovi způsobit duševní ránu, která se nebude hojit měsíc nebo déle.

Zároveň se astenici nevyznačují tendencí k hluboké reflexi, analýze, detailním pochybnostem (jako psychastenik). Mají více poetické snovosti (naivní nebo praktické) než racionality a duchovnosti. V dílech astenických spisovatelů je často slyšet něžná, mladistvá upřímnost, romanticky netečná touha po starých časech, po svém „hnízdu“, ve kterém člověk vyrůstal, jemná duchovní přirozenost, potřeba mluvit bez opomenutí. Ale na rozdíl od Yeseninovy (nestabilní-mladistvé) povahy je toto vše prodchnuto hlubokou, přetrvávající plachostí a zranitelností.

Subtilní charakterologická astenita nekoexistuje ani s autistickým odtržením od pozemského, ani s mladistvou nestabilitou ani s falešností.

Astenici, podobně jako neurastenici, často ve své podrážděné nervozitě, ve své zvýšené citlivosti dělají něco nevhodného, jako Čechovova Ranevskaja, která ze soucitu dává žebrákovi zlatou minci, když sluhové doma nemají co jíst.

Stejně jako neurastenici se astenici často vyznačují jemnými gastronomickými zážitky a akutní sexuální smyslností. Zároveň se spokojí s drobnými radostmi života, aby žili tiše, mírumilovně, láskyplně a nijak nevyčnívali. Obvykle mají velmi rádi zvířata. Nemohou v klidu projít kolem kočky bez domova nebo psa s poraněnou tlapkou. Soucitní, podvědomě se srovnávají s nešťastným nebo nemocným zvířetem – proto ho litují, milují zvíře ještě silněji, ještě bolestněji.

Duševní psychologická obrana se zde nachází v podobě otupělosti, zkamenění duše, umožňující jednat střízlivě v případě vážných potíží nebo nebezpečí.

Astenik se přitom s drobnými potížemi často vrací domů s duševním napětím, nemůže myslet na nic jiného a konflikt, který se v jeho představách odehrál, nekonečněkrát „dohrává“. V noci, při nespavosti, je to vše prostoupeno zvláštním jasem a ostrostí (i když takové chování je charakteristické spíše pro psychasteniku – podle naší klasifikace). Každodenní potíže astenika deprimují, „kulhá“. A pokud onemocní nějakou nemocí, třeba i malichernou, už se obává, že zemře nebo že nastane „strašná“ komplikace. Někdy astenik, který se pokusil pít alkohol, poznamená, že se okamžitě cítí lehčí v duši a vydá se nebezpečnou cestou zmírnění napětí alkoholem, nebo ještě hůř – drogami. Astenici se celkem snadno a rychle stávají alkoholiky i z malého, ale častého (několikakrát týdně) pití. Měli by o tom vědět oni i jejich blízcí.

Přečtěte si více

Jak uspořádat zásuvky v kuchyni: výška podle SNiP, územní plánování a připojovací zařízení

Někdy se nesmělý astenik, zejména v mládí, například „vyřádí“ ve vztazích se ženami, ne zcela vědomě hraje svůj protiklad („drzost z ostychu“), ale astenické bodnutí o sobě dá rychle vědět v podobě akutní plachosti a chvění v předstírané „drzosti“.

Stává se, že astenik i z pocitu méněcennosti pomlouvá, aby někoho překvapil zprávou, aby ukázal, že umí i něco zajímavého říct, „má něco společného s…“, a snaží se tak nějak prosadit. Existují však také zasmušilí a mlčenliví astenici, extrémně opatrní ve slovech.

Pro astenika je jakákoli změna v jeho životě, cokoliv nového, obtížná. Těžko se schází s lidmi, rozčiluje ho, když se v jeho hlavě již vytvořený denní plán náhle změní, i když rutinu života naruší něco radostného (např. nečekaně přijde člověk, kterého miluje apod.).

Pro astenika je zvláště bolestivé, pokud má podezření, že jeho přítomnost je pro někoho nepohodlná nebo pro někoho zátěž.
Astenik je obecně extrémně podezřívavý, ale jeho podezřívavost na rozdíl od napjaté autoritářské (epileptoidní) snadno vzplane a rychle odezní, když mu život a lidé ukážou, že toto podezření nemá žádný důvod. Asthenic okamžitě lituje své podezřívavosti a nadává si za to. Napjatý autoritář (epileptoid), i když mu život jasně dokáže, že se ve svých podezřeních mýlí, přesto člověku neodpustí, pokud ho z něčeho podezříval, nelituje planých podezření, ale zatím je skrývá hluboko v duši.

Astenik, stejně jako neurastenik, musí samozřejmě omezit svou zvýšenou podrážděnost v domácím a pracovním životě. Nemálo rozvodů a rodinných dramat je způsobeno tím, že se člověk nedokázal smířit s vrtošivou a zlostnou podrážděností blízkého astenického člověka, ačkoliv by se všechna tato podrážděnost během hodiny vypařila a zůstala by jen astenicko-charakteristická něha a měkkost.

Astenici (stydliví-vznětliví) namožení akutní plachostí ke spolupracovníkům a známým se již často nedokážou uskromnit s rodinnými příslušníky, s nimiž jim není hanba. A zaútočí na milovaného člověka kvůli maličkosti (například kvůli otázce, které se dalo vyhnout – to je zřejmé) – tak hrozné urážky, že se zdá, že poté není možné žít spolu. Avšak astenický (stydlivý a podrážděný) člověk, který se trochu ochladil, často již necítí tuto zlobu a urážku ve svých nedávných slovech nebo chování. Zdá se mu: „No, udělal jsem trochu rámus, nic vážného.“ Odpočinul jsem si a znovu jsem byl sladký, teplý a oddaný.
Nezbývá nic jiného, než se naučit pokud možno nebrat obsah kleteb v těchto výlevech vážně, přečkat výbuchy u člověka takového charakteru, jako jsou živly, déšť. Snášet podrážděně jak jeho nepochopení vtipů, tak malicherné podezření, že vás blízcí nějak porušují nebo ponižují.
Astenik by však měl být stále podporován, aby omezil svou podrážděnost. Nikdo nemá právo někoho nespravedlivě urážet tím, že si na něm vybíjí svůj hněv. Tuto podrážděnost je lepší vylévat o samotě, například při nějaké fyzicky náročné práci, nebo chůzí „do únavy“ atp.

Přečtěte si více

Bohové medicíny

Je důležité vědět, že asteničtí a neurasteničtí lidé potřebují odpočívat mnohem více než ostatní lidé.
Je také nutné jemně trvat na tom, aby se astenický přinutil jednat, s vědomím, že pro něj, Čechova „snílka“, jsou živé praktické reakce a práce obtížné. Člověk, který kvůli nesoustředěnosti, lenosti a únavě trpí tím, že mnoho věcí nestíhá dělat, se musí do práce „sbírat“ pomocí plánů, rozvrhu hodin a žít v přísném režimu, i když jej úplně nedodržuje.

Přílišná plachost a zranitelnost astenika tíží zejména v dospívání. Dospívající sexualita a mladistvý romantismus prohlubují zranitelnost a plachost. V této době vzniká astenický strach z červenání a ocitnutí se ve směšné situaci. Astenické mladí muži a ženy často začínají kouřit, jen aby mohli ve společnosti držet cigaretu (kam by jinak dali ruce?). Předstírat, že jste něčím zaneprázdněni a nepřitahovat pozornost svou nešikovností a zmateností, ochranitelsky se zahalit do závoje cigaretového kouře.

Ve zralém věku se nepříjemná charakterologická astenie poněkud zmírňuje. Ale ve stáří a dokonce i v senilitě je úzkost akutnější a adaptace na jakékoli změny je obtížnější. Například astenická babička úzkostlivě reptá, když kdokoli vyjde z domu byť jen na hodinu, držela by všechny „na vodítku“ a nikam je nepouštěla. Neuplyne ani půlhodina a ona už začíná čekat a úzkostlivě vyhlíží z okna nebo k bráně svého vnuka nebo syna.

Zároveň mnoho lidí považuje asteniky za hluboce přitažlivé kvůli jejich zvýšené morálce, zájmu o blízké, jemnosti a laskavosti. Jejich vlastní hluboké, bolestné zkušenosti, jak se zdá, jsou nesrovnatelné s často lehkovážnými problémy, které přinášejí svým blízkým.

Další články v literárním deníku:

20.06.2011. Napjatě-autoritářský charakter epileptoida
19.06.2011. Infantilní postava mladistvá
17.06.2011. pedantský charakter
16.06.2011. Sangvinik
14.06.2011. astenického charakteru
13.06.2011. O postavách
12.06.2011. Autismus

Portál Proza.ru poskytuje autorům možnost volně publikovat svá literární díla na internetu na základě uživatelské smlouvy. Veškerá autorská práva k dílům náleží autorům a jsou chráněna zákonem. Reprodukce díla je možná pouze se souhlasem jeho autora, kterého můžete kontaktovat na jeho autorské stránce. Autoři nesou odpovědnost za texty děl samostatně na základě pravidel publikování a ruské legislativy. Můžete si také prohlédnout podrobnější informace o portálu a kontaktovat administraci.

Denní návštěvnost portálu Proza.ru je asi 100 tisíc návštěvníků, kteří si celkem prohlédnou více než půl milionu stránek podle počítadla návštěvnosti, které se nachází vpravo od tohoto textu. Každý sloupec obsahuje dvě čísla: počet zobrazení a počet návštěvníků.