Proč ženy štípou včely častěji než muži. A jak to změnit
Článek není určen jen pro včelaře. Ale také pro všechny, kteří se mohou nacházet v blízkosti včel. A nechtějí se (ani dočasně) stát jako hrdina Hugova románu. Dnes se však bavíme o našich lepších polovičkách. Článek jsem věnoval jim. A tak. Včely jsou vášnivými čichači. „Čuch“ je jako „uši“ na jejich vousech. Svými 3000 9 drobnými nosíky (plakoidními porézními destičkami) ucítí kohokoli. Na míli daleko. A samec (trubec) najde dámu srdce až na 15000 km. Protože má XNUMX XNUMX čichových senzor. Ale tyto „čuchy“ jsou „naostřeny“ výhradně pro potřeby těla. Všechno ostatní je bzučákům odporné. Zvlášť pach potu. Proto kůň s alergiemi nemá co dělat v blízkosti včelína. Včely nejsou slepé. Nebudou jemné. Ale konstrukce bodavého aparátu je taková, že po bodnutí hmyz uhyne. Samozřejmě, pokud nemluvíme o ženě z kmene. Se stejnou kutikulou. Ve které se žihadlo nezasekne. Proto se snaží prodat svůj život dráž. Pouze tehdy, když hrozí ohrožení jejího rodného úlu. Proto první závěr: Pokud jste na louce plné včel. Ale včelín je kilometr nebo i víc daleko. Pak si můžete hrát i na Afroditu. Běhat nahý. Odhánět nespokojené bzučala. Ani jeden vás nekousne! Ale všechno se změní, když se přiblížíte k úlům. Včely mají v krvi nechuť k medvědům, kunám a podobným. A afričtí bzučané mají nechuť ke slonům. Ale s těmi druhými, stejně jako s Limpopem a Gipopem – je to jako s Ajbolitem. Jsme severní lidé, drsní. Bzučané jsou nám rovni. Proto tančíme. A tak. Je známo, že něžné pohlaví se tak nazývá z nějakého důvodu. Protože se o sebe stará. Krémy, masky, šampony, kosmetika a tak dále. Aby se kožní buňky mohly živit, musí být vše lipofilní. Jednoduše řečeno, musí to projít téměř celou epidermis. Aby keratinocyty a dermální buňky řekly “děkuji, paní!” A začaly vyživovat horní vrstvy, jako z rohu hojnosti. Všechny tyto super-duper tukové mikrokapsule a podobné ženou chemii pod kůži. A pak se pomalu uvolňují potem. Nebo ne po troškách. Každému své. Je normální, že se člověk bojí hmyzu. Bodnutí = bolestTento vzorec nám naši předkové vtloukli do podvědomí. Ale někdo se drží v ruce. A někdo nevědomě otevírá póry. A začíná pumpovat kyselý sekret z týlních, křížových, příušních, polštářkových a dalších žláz. Mimochodem, nikdo nezrušil ani difuzi z krve do plicních sklípků. Proto se objevuje „vůně strachu“, a to i s výdechem. Včely tento příběh cítí. Ale ještě více je dráždí všechna tato umělá chemie. Smíchaná s vůní potu, úzkosti atd. Proto nás za mých časů neustále hnali do sprchy. A to výhradně pracím mýdlem z lojové rostliny. A s výfukem směsi acetaldehydu a kyseliny octové je vyháněli z včelnice. Nebudeme se ponořovat do hlubin celé této „alarmující“ chemie.Uvolňování gonadotropin uvolňujícího hormonu z hypotalamu„Je nepravděpodobné, že by vás to zajímalo. Jak předpokládám,“vylučování folikulostimulačního hormonu hypofýzou„také. Pokud nejste z DARPA. A nevyvíjíte kompozici pro Pentagon. Na základě amerických výsadkářů potících se strachy. Kterou měli stříkat na nepřátelské armády. Jinak je všechno banální. Oblečte si oblečení, které není zcela nasáklé vůněmi stovek večírků. Po umytí ve sprše. Bez jakýchkoli aromatických šamponů, gelů, balzámů. A podobně. Neznám nic lepšího než prací mýdlo před cestou do včelína. Včely inklinují spíše k přírodním věcem než k chemikáliím. A „vůni tropického lesa s tóny ylang-ylangu“ vnímají jako směs chlorpikrinu s tóny fosgenu. Se všemi důsledky. Pokud se bojíte, hodně pomáhá žvýkání cedrové pryskyřice. V nejhorším případě postačí i žvýkačka s mentolem. Teď to nejdůležitější: Vezměte si jako základ nějaký přírodní olej. Třeba mandlový. Přidejte (přírodní!) esenciální olej z máty peprné (4-5 kapek esenciálního oleje na 7 čajové lžičky základu). A směs naneste na lokty, mezi prsty, zápěstí, krk, za ucho. Všude, kde se rychleji potíte. (samozřejmě, pokud nejsou kontraindikace). A necháš celý příběh vstřebat. Chvíli, ale garantuji nezájem včel.
Good luck!