Nehořlavé látky (materiály) jsou. Co jsou nehořlavé látky (materiály) (význam, termín, definice) – zkušební metody, typy látek, požadavky regulační dokumentace – Portál FireWiki o požární bezpečnosti

NEHOŘLAVÉ (NEHOŘLAVÉ) LÁTKY (MATERIÁLY) – látky a materiály, které nejsou schopné hoření (viz SPALOVÁNÍ) na vzduchu [1].

NEHOŘLAVÉ LÁTKY (MATERIÁLY) – jedná se o látky (materiály), které nejsou schopny šířit spalování [2].

Nehořlavé látky mohou být požárně výbušné (například oxidační činidla (viz KYSLÍK) nebo látky, které při interakci s vodou (viz HASICÍ PROSTŘEDEK), vzdušným kyslíkem nebo mezi sebou uvolňují hořlavé produkty (viz HOŘLAVÉ PROSTŘEDÍ).

Při zjišťování, zda je látka (materiál) nehořlavá, je důležité její chemické složení.

Stavební materiály zahrnují na nehořlavé při následujících hodnotách parametrů hořlavosti:

· zvýšení teploty (viz TEPLOTA. TEPLOTNÍ PODMÍNKY) v troubě – ne více než 50 °C;

· ztráta hmotnosti vzorku – ne více než 50%;

Doba stabilního hoření plamene – ne více než 10 s (ustanovení 5.2, GOST 30244-94) [3] .

Stavební materiály, které nevyhovují alespoň jeden z hodnot uvedených parametrů jsou klasifikovány jako hořlavé.

Testovací metody

Zkušební metody pro hořlavost látek a materiálů (viz POŽÁRNÍ BEZPEČNOST) jsou stanoveny regulačními dokumenty o požární bezpečnosti (viz PŘEDPISY O POŽÁRNÍ BEZPEČNOSTI).

Metody zkoušení látek a materiálů na hořlavost jsou uvedeny v GOST 30244-94, podle kterého:

1. Testovací metoda I je určen ke klasifikaci stavebních materiálů jako nehořlavé nebo hořlavé, v důsledku čehož se pro každý vzorek vypočítá zvýšení teploty v peci, ve středu a na povrchu vzorku (viz ZKOUŠKY OHNĚ):

a) zvýšení teploty v peci

b) zvýšení teploty ve středu vzorku

c) zvýšení teploty na povrchu vzorku

Vypočítejte aritmetický průměr (za pět vzorků) zvýšení teploty v peci, ve středu a na povrchu vzorku (ustanovení 6.6.2, GOST 30244-94).

Vypočítejte aritmetický průměr (na základě pěti vzorků) doby stabilního hoření plamene (ustanovení 6.6.3, GOST 30244-94).

Vypočítejte ztrátu hmotnosti pro každý vzorek (jako procento původní hmotnosti vzorku) a určete aritmetický průměr pro pět vzorků (ustanovení 6.6.2, GOST 30244-94).

2. Zkušební metoda II určené pro zkoušení hořlavých stavebních materiálů za účelem stanovení jejich skupin hořlavosti.

Při zpracování výsledků tří zkoušek se vypočítávají tyto parametry hořlavosti stavebního materiálu:

· teplota spalin (viz SMOKE);

· trvání nezávislého spalování;

· stupeň poškození po délce;

stupeň poškození hmotností (ustanovení 7.6.3.1, GOST 30244-94).

Teplota spalin (T, °C) a doba nezávislého spalování (t_{tento rok}, c) se stanoví jako aritmetický průměr výsledků tří zkoušek (ustanovení 7.6.3.2, GOST 30244-94).

Stupeň poškození podél délky (S_L, %) se stanoví procentuálním poměrem délky poškození vzorků k jejich nominální délce a vypočítá se jako aritmetický průměr tohoto poměru z výsledků každé zkoušky (ustanovení 7.6.3.3, GOST 30244-94).

Stupeň poškození hmotností (S_m, %) se stanoví procentuálním poměrem hmotnosti poškozené části vzorků k původní (na základě výsledků jedné zkoušky) a vypočte se jako aritmetický průměr tohoto poměru z výsledků každé zkoušky (ustanovení 7.6.3.4, GOST 30244-94).

Získané výsledky jsou zaokrouhleny na celá čísla. (ustanovení 7.6.3.5, GOST 30244-94).

Hořlavé stavební materiály jsou v závislosti na hodnotách parametrů hořlavosti rozděleny do čtyř skupin hořlavosti: G1, G2, G3, G4 podle tabulky 1. Materiály by měly být zařazeny do určité skupiny hořlavosti za předpokladu, že všechny hodnoty parametrů uvedené v tabulce 1 pro tuto skupinu odpovídají.

Skupina hořlavosti
materiály

Parametry hořlavosti

teplota
spaliny T, °С

Stupeň
poškození
po délce S_L,%

Stupeň
poškození
podle mše S_m,%

Doba trvání nezávislého spalování t_c.G., s

Poznámka – U materiálů skupin hořlavosti G1–G3 není při zkoušení povolena tvorba hořlavých kapek taveniny

Druhy látek

Je zvykem rozlišovat tři hlavní typy nehořlavých látek různého původu. První typ zahrnuje tvrdé materiály, prezentované v různých strukturních a fyzikálních stavech:

· různé vzorky hornin, tvrdé i měkčí, včetně vápence, dolomitu, mramoru;

· betonové a železobetonové výrobky;

· volné kameny, včetně štěrku, písku, drceného kamene;

· pojiva jako křída, jíl, cement, sádra, vápno, omítky, malty;

· výrobky z litiny a oceli různých typů a provedení: úhelníky, žlaby, nosníky;

· neželezné kovy, včetně bronzu, mědi, mosazi, slitin hliníku;

· minerální vlákna (například čedič);

· různé druhy textilních materiálů, včetně azbestových tkanin, čedičových vláken;

Kapalné látky:

· pěnidla (viz PĚNIDLA) a detergenty;

· všechny druhy a podmínky vody, od zdroje pitné vody až po použití jako chladicí kapalina;

· nehořlavé syntetické kapaliny;

· kyseliny, zásady, soli ve formě vodného roztoku.

Plynné látky:

Požadavky na regulační dokumentaci

Moderní regulační rámec není omezen na jeden dokument upravující požární bezpečnost (viz POŽÁRNÍ BEZPEČNOST) látek a materiálů.

Seznam hlavních dokumentů obsahuje:

1. GOST 30244-94 obsahuje informace o postupu zkoušení stavebních materiálů náchylných k požáru. Normy dokumentu se nevztahují na barvy a laky, granuláty, sypké hmoty a roztoky používané ve stavebnictví.

2. GOST 4640-2011 upravuje podmínky pro výrobu minerální vlny z hornin různého původu, struskových odpadů z metalurgie a silikátových materiálů. Hlavní oblastí použití vláken je stavebnictví.

3. NPB 244-97 obsahuje normy týkající se dokončovacích a obkladových materiálů, hydroizolací, vzorků střešních krytin, podlahových krytin.

4. GOST 32313-2011 upravuje kvalitu výrobků různých tvarů vyrobených z minerální vlny, vyrobených ve formě desek, rohoží, válců s a bez použití kovu. Používá se v průmyslu a stavebnictví k dodání tepelně izolačních vlastností.

5. GOST 21880-2011 definuje technické podmínky pro výrobu rohoží používaných pro tepelnou izolaci bytových a komunálních služeb a průmyslových budov. Výrobky jsou vyráběny technologií prošívání.

6. GOST 32603-2012 upravuje výrobu kovových panelů pomocí izolace na bázi minerální vlny.

7. GOST 32314-2012 obsahuje informace o výrobcích vyrobených na bázi minerální vlny. Oblastí použití výrobků je stavebnictví.

Kromě odolnosti proti ohni (viz TOK TEPLA) předkládají normy pro nehořlavé materiály a látky také další technické požadavky (viz PORUŠENÍ POŽADAVKŮ POŽÁRNÍ BEZPEČNOSTI) pro:

· pevnost v ohybu a roztržení;

· deformace se mění zahřátím, mokrem.

Článek 12. Klasifikace látek a materiálů (kromě stavebních, textilních a kožených materiálů) podle nebezpečí požáru [4]

1. Klasifikace látek a materiálů podle požárního nebezpečí je založena na jejich vlastnostech a schopnosti vytvářet nebezpečné faktory požáru nebo výbuchu.

2. Na základě hořlavosti se látky a materiály dělí do následujících skupin:
1) nehořlavé – látky a materiály, které nejsou schopny hořet na vzduchu. Nehořlavé látky mohou být výbušné (například oxidační činidla nebo látky, které při interakci s vodou nebo mezi sebou uvolňují hořlavé produkty);

2) málo hořlavé – látky a materiály schopné hořet na vzduchu, když jsou vystaveny zdroji vznícení, ale po jeho odstranění nemohou hořet samostatně;

3) hořlavé – látky a materiály schopné samovznícení, jakož i vznícení pod vlivem zdroje vznícení a po jeho odstranění samostatně hoří.
3. Metody zkoušení hořlavosti látek a materiálů stanoví požárně bezpečnostní předpisy.

4. Z hořlavých kapalin jsou skupiny hořlavých a zvláště nebezpečných hořlavých kapalin, jejichž vznícení par nastává při nízkých teplotách, stanovených regulačními dokumenty o požární bezpečnosti.

Literatura