Hydraulické a pneumatické testování potrubí – Studopedia
169. Hydraulické zkoušky za účelem kontroly hustoty a pevnosti zařízení pod tlakem, jakož i všech svařovaných a jiných spojů, se provádí:
a) po instalaci (dodatečná výroba) na místo instalace zařízení dopravované na místo instalace (dodatečná výroba) v samostatných dílech, prvcích nebo blocích;
b) po rekonstrukci (modernizaci) oprava zařízení pomocí svařování prvků pracujících pod tlakem;
c) při odborných zkouškách a technické diagnostice v případech stanovených těmito FNP.
Hydraulické testování jednotlivých částí, prvků nebo jednotek zařízení v místě instalace (předvýroba) není povinné, pokud prošly hydraulickým testem v místě jejich výroby nebo byly podrobeny 100% kontrole ultrazvukem nebo jiným ekvivalentem nedestruktivní metoda detekce defektů.
Je povoleno provádět hydraulické zkoušky jednotlivých a prefabrikovaných prvků společně se zařízením, pokud je za podmínek instalace (předvýroby) nemožné je odzkoušet odděleně od zařízení.
Hydraulické zkoušky zařízení a jeho prvků se provádějí po všech typech kontrol a také po odstranění zjištěných závad.
170. Nádoby s ochranným nátěrem nebo izolací jsou před aplikací nátěru nebo izolace podrobeny hydraulické zkoušce.
Nádoby s vnějším pláštěm jsou před montáží pláště podrobeny hydraulické zkoušce.
Smaltované nádoby je povoleno po smaltování podrobit hydraulické zkoušce pracovním tlakem.
171. Minimální hodnota zkušebního tlaku Ppr při hydraulické zkoušce parních a horkovodních kotlů (kromě elektrokotlů), autonomních přehřívačů páry a ekonomizérů, jakož i potrubí v kotli by měla být odebrána:
a) při pracovním tlaku nejvýše 0,5 MPa – 1,5 pracovního tlaku, nejméně však 0,2 MPa;
b) při pracovním tlaku větším než 0,5 MPa – 1,25 pracovního tlaku, ne však menším než pracovní tlak plus 0,3 MPa.
Při provádění hydraulických zkoušek bubnových kotlů, jakož i jejich přehřívačů páry, ekonomizérů a potrubí v kotli, by měl být pracovní tlak při stanovení hodnoty zkušebního tlaku brán jako tlak v kotlovém tělese, u bezbubnových a průtočných kotlů s nuceným oběhem – tlak napájecí vody na vstupu kotle stanovený projektovou dokumentací.
Maximální hodnota zkušebního tlaku by měla být stanovena pevnostními výpočty parních a horkovodních kotlů.
Hodnota zkušebního tlaku odebraná v intervalu mezi maximální a minimální hodnotou by měla zajistit největší odhalení závad na kotli nebo jeho prvcích podrobených hydraulické zkoušce.
172. Hodnota zkušebního tlaku kde P je návrhový tlak v případě doplňkové výroby v místě provozu, v ostatních případech – provozní tlak, MPa;
Poměr Zkušební tlak při zkoušení nádoby navržené podle zón by měl být stanoven s ohledem na zónu, jejíž návrhový tlak nebo návrhová teplota je nižší.
Zkušební tlak pro testování nádoby určené k provozu v několika režimech s různými konstrukčními parametry (tlaky a teploty) by měl být vzat roven maximu z určených hodnot zkušebního tlaku pro každý režim.
Pokud je pro zajištění podmínek pevnosti a těsnosti při zkoušení nutné zvětšit průměr, množství nebo vyměnit materiál šroubů (závrtných svorníků) přírubových spojů, je povoleno snížit zkušební tlak na maximální hodnotu, při které při zkoušení jsou zajištěny pevnostní podmínky šroubů (svorníků) bez navyšování jejich průměru, množství nebo výměny materiálu.
Pokud nádoba jako celek nebo jednotlivé části nádoby pracují v rozsahu teplot dotvarování a dovoleného napětí pro materiály těchto dílů při výpočtové teplotě, získané pouze na základě časově nezávislých charakteristik: meze kluzu a pevnosti v tahu bez zohlednění tečení a dlouhodobé pevnosti.
Při hydraulickém testování procesních potrubí je hodnota zkušebního tlaku 173. Hodnota zkušebního tlaku je . (2)
Zkoušení litých nádob je povoleno za předpokladu 100% kontroly odlitků nedestruktivními metodami.
174. Hydraulické zkoušení nádob a částí vyrobených z nekovových materiálů s rázovou houževnatostí větší než 20 J/cm2 se musí provádět zkušebním tlakem určeným podle vzorce:
Hydraulické zkoušky nádob a částí vyrobených z nekovových materiálů s rázovou houževnatostí 20 J/cm2 nebo menší se musí provádět zkušebním tlakem určeným podle vzorce:
175. Hodnota zkušebního tlaku 176. Hydraulické zkoušení kovoplastových nádob musí být provedeno zkušebním tlakem určeným podle vzorce:
kde = 1,3 – pro nekovové materiály s rázovou houževnatostí větší než 20 J/cm2;
= 1,6 – pro nekovové materiály s rázovou houževnatostí 20 J/cm2 nebo méně.
177. Hydraulické zkoušení plavidel instalovaných vertikálně je povoleno provádět ve vodorovné poloze a pevnost těla plavidla musí být vypočtena s přihlédnutím k uznávané metodě podepření pro provádění hydraulické zkoušky.
U kombinovaných nádob se dvěma nebo více pracovními dutinami navrženými pro různé tlaky musí být každá dutina podrobena hydraulické zkoušce zkušebním tlakem stanoveným v závislosti na konstrukčním tlaku dutiny.
Postup zkoušení takových nádob musí stanovit zpracovatel projektové technické dokumentace a specifikovat v návodu k obsluze plavidla.
178. Minimální zkušební tlak při hydraulickém zkoušení parovodů a horkovodních potrubí by měl být 1,25 pracovního tlaku, ale ne méně než 0,2 MPa. Maximální hodnota zkušebního tlaku by měla být stanovena výpočtem pevnosti potrubí.
Hodnota zkušebního tlaku (mezi maximem a minimem) by měla zajistit co největší odhalení závad v potrubí nebo jeho prvcích podrobených hydraulické zkoušce.
179. Pro hydraulické zkoušky tlakových zařízení by se měla používat voda. Teplota vody nesmí být nižší než 5 °C a vyšší než 40 °C, pokud technická dokumentace výrobce zařízení neuvádí konkrétní hodnotu teploty přijatelnou za podmínek zamezení křehkého lomu.
Hydraulické zkoušky potrubí musí být prováděny při kladných okolních teplotách. Při hydraulické zkoušce parovodů s pracovním tlakem 10 MPa a více musí být teplota jejich stěn minimálně 10 °C.
Při hydraulické zkoušce parních a horkovodních kotlů lze po dohodě s projekční organizací zvýšit horní hranici teploty vody na 80 °C. Pokud teplota kovu v horní části sudu překročí 140 °C, není jeho plnění vodou pro hydraulické testování povoleno.
Voda použitá pro hydraulické testování nesmí kontaminovat zařízení nebo způsobit silnou korozi.
Rozdíl teplot mezi kovem a okolním vzduchem během hydraulické zkoušky by neměl vést ke kondenzaci vlhkosti na povrchu stěn zařízení.
V technicky odůvodněných případech stanovených výrobcem je při provádění hydraulických zkoušek za provozu nádob povoleno použít jinou kapalinu. Testování s toxickou, žíravou kapalinou není povoleno.
180. Při plnění zařízení vodou z něj musí být zcela odstraněn vzduch.
Tlak v testovaném zařízení by se měl zvyšovat plynule a rovnoměrně. Celková doba nárůstu tlaku (na zkušební hodnotu) musí být uvedena v technologické dokumentaci. Tlak vody během hydraulického testování by měl být monitorován alespoň dvěma manometry. Oba tlakoměry volí stejný typ, mez měření, stejné třídy přesnosti (ne nižší než 1,5) a ceny dělení.
Použití stlačeného vzduchu nebo jiného plynu ke zvýšení tlaku v zařízení naplněném vodou není povoleno.
Doba výdrže pod zkušebním tlakem pro parní a horkovodní kotle, včetně elektrokotlů, parovodů a horkovodních potrubí, jakož i nádob dodávaných smontovaných na místo instalace, je stanovena výrobcem v návodu k obsluze a musí být minimálně 10 minut. .
Doba výdrže pod zkušebním tlakem blokových zásobních nádob prvek po prvku, dokončená během instalace na místě provozu, nesmí být kratší než:
a) 30 minut pro tloušťku stěny nádoby do 50 mm včetně;
b) 60 minut pro tloušťku stěny cévy větší než 50 až 100 mm včetně;
c) 120 minut při tloušťce stěny cévy větší než 100 mm.
U litých, nekovových a vícevrstvých nádob bez ohledu na tloušťku stěny musí být doba výdrže minimálně 60 minut.
Odstavce deset až jedenáct již neplatí. — Řád Rostechnadzoru ze dne 12.12.2017. prosince 539 N XNUMX.
181. Po udržení pod zkušebním tlakem se tlak sníží na hodnotu odůvodněnou pevnostními výpočty, ale ne menší než pracovní tlak, při kterém se provádí vizuální kontrola vnějšího povrchu zařízení a všech jeho odpojitelných a trvalých spojů.
182. Zařízení pod tlakem by mělo být považováno za vyhovující hydraulické zkoušce, pokud není zjištěno následující:
a) viditelné zbytkové deformace;
b) praskliny nebo známky prasknutí;
c) netěsnosti, pocení ve svařovaných, rozšířených, nýtovaných spojích a v obecném kovu;
d) netěsnosti v rozebíratelných spojích;
e) pokles tlaku podle tlakoměru.
V rozšířených a rozebíratelných spojích kotlů, rozebíratelných spojích potrubí a nádob je povolen výskyt jednotlivých kapek, které se časem nezvětšují.
183 – 184. Ztráta síly. — Řád Rostechnadzoru ze dne 12.12.2017. prosince 539 N XNUMX.
185. Po provedení hydraulické zkoušky je nutné zajistit odstranění vody z testovaného zařízení.
Zařízení a jejich prvky, u kterých jsou při hydraulické zkoušce zjištěny závady, se po jejich odstranění podrobují opakovaným hydraulickým zkouškám zkušebním tlakem.
186. Hydraulické zkoušení potrubí s pracovním tlakem nejvýše 10 MPa, jakož i nádob, je dovoleno nahradit zkoušením pneumatickým (stlačeným vzduchem, inertním plynem nebo směsí vzduchu s inertním plynem) za současné kontroly metoda akustické emise.
Zkušební tlak během pneumatické zkoušky by měl být určen podle vzorce:
Pokud je pravděpodobnost křehkého lomu při pneumatické zkoušce větší než za provozních podmínek a její důsledky představují značné nebezpečí, musí být zkušební tlak snížen na technicky přiměřenou úroveň, ne však nižší než provozní tlak. Zkušební teplota musí být alespoň 25 °C nad teplotou křehkého lomu materiálů potrubí.
V technicky odůvodněných případech stanovených výrobcem je při provádění pneumatických zkoušek za provozu zařízení dovoleno použít jako zatěžovací médium plynné pracovní prostředí zkoušeného objektu, přičemž zkušební tlak musí převyšovat provozní tlak nejméně o 5 %. , ale nesmí překročit zkušební tlak stanovený podle vzorce (7).
Doba setrvání nádoby (potrubí) pod zkušebním tlakem při pneumatické zkoušce musí být uvedena v technické dokumentaci a musí být minimálně 15 minut.
Po udržení pod zkušebním tlakem by měl být tlak snížen na hodnotu odůvodněnou pevnostními výpočty, ale ne nižší než pracovní tlak, při kterém by měla být provedena vizuální kontrola vnějšího povrchu a kontrola těsnosti svarových a rozebíratelných spojů.
Po dokončení všech oprav a montážních prací je potrubí testováno na pevnost a hustotu. V tomto případě jsou na koncích testovaného úseku potrubí instalovány zátky. K odpojení zkoušeného úseku potrubí je zakázáno používat uzavírací ventily. V nejvyšším bodě potrubí je instalována armatura s armaturami pro odvzdušnění – odvzdušňovací otvor a v nejnižším místě – armatura pro odvod vody – drenáž.
Hydraulické zkoušky potrubí by měly být prováděny hlavně v teplém období při kladných okolních teplotách. Teplota vody by měla být mezi 5 a 40 °C.
Рпр= 1,25 Р, ale ne méně než 0,2 MPa,
kde Р – návrhový tlak; [σ]20 – dovolené napětí pro materiál potrubí při 20 o C; [σ]t – dovolené napětí pro materiál potrubí při maximální výpočtové teplotě.
Hodnota zkušebního tlaku při pevnostní zkoušce pro vakuová potrubí a potrubí pracující bez přetlaku by měla být rovna 0,2 MPa. Navrtávání potrubí během testování není povoleno.
Tlak ve zkoušeném úseku potrubí by se měl zvyšovat postupně. Rychlost nárůstu tlaku je uvedena v technické dokumentaci. Vzduch z potrubí musí být zcela odstraněn.
Při zkoušce pevnosti potrubí se vytvořený zkušební tlak udržuje po dobu 10 minut, poté se tlak sníží na pracovní tlak, při kterém se provádějí zkoušky hustoty kontrolou svarů. Na konci kontroly se tlak opět zvýší na zkušební tlak a udržuje se dalších pět minut, poté se opět sníží na pracovní tlak a potrubí se znovu pečlivě zkontroluje.
Doba trvání zkoušky hustoty je určena dobou kontroly potrubí. Po dokončení hydraulické zkoušky musí být potrubí zcela zbaveno vody.
Výsledky hydraulické zkoušky pevnosti a hustoty se považují za vyhovující, pokud během zkoušky nenastalo následující:
- praskliny a viditelné deformace;
- pokles tlaku podle tlakoměru;
- nebyly zjištěny žádné netěsnosti ve svarech, rozebíratelných spojích, vložkách nebo tělesech potrubních ventilů.
Pneumatické zkoušky potrubí vzduchem nebo inertním plynem by měly být prováděny pouze za denního světla. Velikost zkušebního tlaku (zkušební tlak) se určuje stejným způsobem jako při hydraulických zkouškách.
Pokud jsou na potrubí instalovány armatury z šedé litiny, neměl by zkušební tlak překročit 0,4 MPa.
Při provádění pneumatických zkoušek potrubí se doporučuje plynule zvyšovat tlak rychlostí rovnou 5 % Р у, ale ne více než 0,2 MPa za minutu s periodickou kontrolou potrubí v následujících fázích:
a) u potrubí pracujících při tlacích do 0,2 MPa se kontrola provádí ve dvou stupních – při tlaku rovném 0,6 zkušebního tlaku a při provozním tlaku;
b) u potrubí pracujících při tlacích nad 0,2 MPa se kontrola provádí ve třech stupních – při tlacích 0,3 a 0,6 zkušebního tlaku a při provozním tlaku.
Při kontrole není dovoleno zvyšování tlaku a narážení potrubí. Místa netěsností se určují bublinkami mýdlové emulze nebo jinými metodami. Při pneumatických zkouškách musí být vytvořen chráněný (bezpečný) prostor. Při pokládce potrubí nad zemí musí být minimální vzdálenost zóny minimálně 25 m, při pokládce pod zemí – minimálně 10 m, osoby se nesmí zdržovat v chráněném prostoru při vzestupu tlaku a při dosažení zkušebního tlaku v to.
Konečná kontrola potrubí se provádí při snížení zkušebního tlaku na návrhový tlak.
Všechna potrubí skupin A, B(a) a B(b), jakož i vakuová potrubí musí projít dodatečnou zkouškou těsnosti. Dodatečné zkoušky těsnosti se provádějí při tlaku rovném pracovnímu tlaku a u vakuových potrubí při tlaku 0,1 MPa (1 kg/cm 2 ). U potrubí ve výstavbě musí doba zkoušky trvat alespoň 24 hodin. Při zkoušce potrubí po opravě musí být doba trvání zkoušky alespoň 4 hodiny.
Tlaková ztráta v potrubí se vypočítá pomocí rovnice
kde Р н, Р к – absolutní tlak na začátku a na konci zkoušky; Т н, Т к – teplota v potrubí na začátku a na konci zkoušky.
Potrubí skupiny A, stejně jako vakuová potrubí, se považují za vyhovující zkoušce, pokud rychlost poklesu tlaku není větší než 0,1 % za hodinu. Pro potrubí skupiny B(a); B(b) rychlost poklesu tlaku by neměla překročit 0,2 % za hodinu. Rychlost poklesu tlaku pro potrubí jiných skupin je stanovena projektem.
Uvedené normy platí pro potrubí s vnitřním průměrem do 250 mm včetně. Při testování potrubí velkých průměrů se normy tlakové ztráty v nich snižují o hodnotu korekčního faktoru
kde D ext – vnitřní průměr potrubí v mm.
Pokud se testované potrubí skládá z několika úseků různých průměrů, jeho střední průměr je určen vzorcem
Po ukončení zkoušky je pro každé potrubí vypracován protokol v předepsané formě.
Líbil se vám článek? Přidejte si ji do záložek (CTRL+D) a nezapomeňte ji sdílet se svými přáteli: